Recenze whisky Ardbeg Corryvreckan

Dobrý den, mohl bych se zeptat na srovnání s Uigeadail? Lepší? Horší? Nebo prostě jen jiná? Nejsem úplně skalní fanoušek Ardbegu, ale Uigeadail jsem si koupil a sem tam jsou povětrnostní vlivy přímo šité pro popíjení něčeho takového … a právě o Corryvreckan jsem přemýšlel, jestli zkusit, nebo ne. Děkuji.

Desetiletou mám, je fajn, lehčí v těle, určitě pitelnější, byť co se týče kouřových whisky, favority mám trochu jinde (Lagavulin 16y, Caol Ila 12y/18y, Bunnahabhain Toiteach A Dhá, Port Charlotte 10y…).
Uigeadail je monstrum, jak píše Ian Buxton. Tak mě jenom zajímalo, jestli je Corryvreckan víc … a teď co víc? Kouřovější? Nebo má nějakou jinou dominantní chuť / vůni? Trochu se ve mně sváří zvědavost s krutou realitou dát 2 tisíce za láhev 🙂

Dobrý den, když už jste zmínil vzorek mám takový bonusový návrh. Měl bych zájem a nebyl bych asi sám o možnost získat vzorek 20ml od každé vámi recenzované láhve (budoucí) – za cenu kolem 50kč + 50 zásílkovna nebo pošta – prostě tak za 100 až 150 celkem za tu možnost že si od vás koupím vzorek a až mi přijde tak si ho dám při čtení recenze. Jasně flaštičky nejsou zadarmo ale za mě klidně i plastovou (PET) (třeba tady – dokonce prý výroba ČR http://www.trigonmedia.cz/zdravi/lekovky/plastove-lekovky). Mohla to by to být také specialita vašeho webu, cca 20ks vzorků z recenzované láhve, samo že dokud nedojdou – kdo dřív příjde ten dřív mele ale možnost by prostě byla. Chtěl bych býval Tale Of Cake pro mě jsou na ni hrozně protichůdné recenze takže váhám jestli koupit.

Toto je zajímavé téma a velmi dobrá otázka. Často se setkáte se dvěma názory. Jednak že čím starší whisky, tím lepší. A nebo Vám bude kdekdo chtít prodat tříletou whisky jako perfektní a výbornou. Ten první je běžnější, ale není pravdivý ani jeden. Budu teď zjednodušovat, protože toto téma by vydalo na dlouhou debatu a střetlo by se více protichůdných názorů. Rovněž nemám ambice mít jediný správný pohled. Předložím Vám tedy můj názor podložený ochutnávkou stovek různých (a různě starých whisky) a podložený rovněž názory zkušených lidí z branže. Whisky zraje, o tom není pochyb a dalo by se to poměrně dobře přirovnat k dospívání člověka. Prostě na úplném začátku máte destilát, který si ani nesmí říkat whisky, nemá barvu a když to ochutnáte, možná budete překvapeni chutí. Pít se ale (většinou) dá. Ten poté v sudu získává nové vůně, chutě, tmavne, zakulacuje se – jednoduše sílí a dospívá. Ve třech letech může sice do lahve, ale je to ještě mládě, rozhodně není hotový. Proto takový standard, kdy si troufnou palírny lahvovat whisky s udáním věku je ve Skotsku nejdříve po 10, častěji ale po 12 letech. Na trhu je dost i mladších whisky – má to 2 důvody – finance – palírna potřebuje a chce prodávat mladší whisky kvůli cash-flow i čisté touze více vydělávat a někdy rovněž není dost sudů k uspokojení poptávky po nějakém bestselleru s udáním věku – viz Ardbeg nebo Glenlivet. Ani v 10, resp. 12 letech však whisky nebývá na vrcholu sil. A teď přichází otázka za milion. Co je ideální věk whisky? U každého sudu je to jiné. Některé sudy zrají rychleji, jiné pomaleji. Po nějakém čase už si začne brát whisky ze sudů více, než je dobré. To je pochopitelně úkol pro master distillery, aby dokázali odhadnout, kdy už je nejlepší čas whisky ze sudu přesunout do lahví. Obecně lze říci, že takový pomyslný vrchol (dospělost) nastává někdy kolem 18, 21 let. Ale to neznamená, že starší whisky nejsou lepší. Tak jako dospělý člověk i ve dvaceti a třiceti letech zrajete. Možná nerostou svaly a dívky už nedělají modeling, ale často přibývá mužnosti, charisma, hloubky, elegance, zajímavost. Víte co myslím. Až ochutnáte 25 let staré, 30 let staré kousky, tak uvidíte, že jsou mnohdy fantastické. Také ale stojí o hodně více. Je pak na místě další otázka, zda je whisky o xy let starší o tolik lepší, aby stála o xy tisíc více. To je na každém, aby si vyhodnotil. Zatímco věk je objektivní číslo, tak „value“ každé lahve je čistě subjektivní.
Jistá je ještě jedna věc. Každá whisky postupem času dosáhne svého vrcholu a její kvality potom začnou klesat, stárnutí ji ubírá na kráse, opět je to jako u lidí. Platí, že čím výraznější a méně používaný sud, tím dříve je whisky dospělá. Pro ty dlouholeté rekordmany je třeba sudů takřka zcela vyjetých, aby rok co rok získávala whisky opravdu jen málo nových vůní a chutí ze dřeva.