Whisky posezení s Václavem Routem

Václav Rout
Václav Rout

Václava Routa asi není třeba dlouze představovat. Ve světě whisky se pohybuje už pěknou řádku let a v České republice patří mezi ty největší whisky odborníky. V současné době je whisky ambasador společnosti William Grant & Sons. Vlastní také whisky klub Whisky&Kilt a pořádá Skotské hry na Sychrově.

Mezi jeho další vášně patří dudy. V České republice patří mezi historicky první tři skotské dudáky. V roce 2004 byl dokonce osobním dudákem prezidenta Václava Klause při jeho oficiální návštěvě Skotska. Založil také První školu hry na skotské dudy v České republice.

Nalijte si tedy dram nějaké dobré whisky, nejlépe ze sudů po sherry, a užijte si dnešní Whisky posezení s Václavem Routem.

Ahoj Vašku. Můžeš nám přiblížit, čím se ve světě whisky zabýváš?

Ahoj, v současné době jsem whisky ambasadorem společnosti William Grant & Sons a současně majitel specifického whisky klubu – Whisky&Kilt. No, a jelikož se neskutečně nudím, tak jsem s kamarádem založil virtuální whisky klub – Whisky&You, kde se snažíme whisky přiblížit lidem.

Co tě k tomu přivedlo?

Myslíš k whisky? Tak na to je zcela jednoduchá odpověď – závislost. 😉 Ne, ve skutečnosti to byla láska k objevování. A whisky je něco, co je tak neskutečně bohaté, košaté a zajímavé, že i po 30 letech v této branži neustále objevuji nové a nové věci. Neustále se učím a neustále zjišťuji, že toho je víc a víc, co jsem ještě neobjevil. Je toho strašně moc na jeden lidský život.

Co tě na tom nejvíce baví?

Právě to objevování. Když je člověk první rok ve whisky businessu, má pocit, že už všechno ví, že je mistr světa, který teď všem ukáže, jak jsou neznalí. A potom přijde další rok a další rok a další setkání a najednou zjišťuje, že vlastně jsou ještě věci, které nevěděl. A jak ty roky a setkání přibývají, to pole, které ještě neobjevil, se rozšiřuje.

Vzpomeneš si na tvoje první setkání s whisky?

No, abych byl upřímný, moc ne. Je to už víc, jak 50 let, kdy jsem, co by robátko nevinné (ano, je to tak, i já býval robátko nevinné), objevil klíček od otcova baru a jal se prozkoumávat jeho obsah. A byla tam samozřejmě i whisky. Já si to nepamatuji. Jen z vyprávění rodičů vím, že jsem se neskutečně zlískal, ale naštěstí již tehdy jsem pil umírněně a dal si jen pár cucnutí, protože mi to samozřejmě nemohlo chutnat. Nicméně to zcela jistě byla nějaká VAT 69, Black&White, Queen Anne či něco podobného, co bylo v tehdejším socialistickém Československu koncem 60. let 20. století v TUZEXU k sehnání.

Co tě na whisky fascinuje?

Jak jsem říkal, její bohatost. Bohatost aromat, chutí, stylů, příběhů. Je to téma, o kterém se dá vyprávět hodiny a hodiny a přitom člověk neprobere ani zlomek toho, o čem whisky je.

Koho vnímáš jako opravdovou osobnost ve světě whisky?

Je jich několik a bohudík jsem se s nimi díky svojí práci více či méně osobně seznámil či spřátelil (a s některými se díky své práci i pravidelně setkávám) – David Stewart, Jim McEwan, Billy Walker, Vic Cameron, Richard Paterson, John Quinn. Je jich samozřejmě víc, ale o těchto mohu říci, že změnili tvář světa whisky posledních cca 30 let.

Která z novějších palíren nebo zemí produkujících whisky si podle tebe zaslouží pozornost?

Ze zemí určitě Taiwan a pro někoho možná překvapivě Izrael. A z palíren? Těžko vybrat. Je jich dost a každá je něčím unikátní a zajímavá, takže vybrat nějakou, mi přijde nefér.

Co říkáš na rozvíjející se českou whisky scénu?

Fandím jí. A to skutečně hodně. Když vidím tu snahu a to zaujetí, mám radost. Radost z rozličných přístupů, radost z té až neuvěřitelné kolegiality, která v jiných oborech není až tak běžná. Když vidím, jak dokáží spolupracovat, tak mi to tak nějak hřeje u srdce. Samozřejmě jsou výjimky, ale tak to asi je všude.

Co si myslíš o investování do whisky?

No, většina whiskařů asi zná můj postoj k investici do whisky. Já nejsem poličkář, jsem aktivní sběratel, tj. whisky, co mám, i piju. Jen jich prostě mám tolik, že to tak nějak nestíhám. A díky tomu, že to takto dělám nějakých 30 let, už se mi nějaké zásoby nasyslily. Ale já nerad prodávám. To to raději načnu a udělám z toho degustaci, aby i ostatní věděli, co mnohdy na těch poličkách mají. Ale jinak je samozřejmě teď obrovský boom v investicích do whisky. Každý, kdo umí přehláskovat slovo „whisky“, do whisky investuje. Bohužel tomu odpovídá i trh. Ceny letí vzhůru a člověk aby pomalu prodal ledvinu, když si chce dát doušek dobré whisky. Abych byl upřímný, občas si udělám radost, něco koupím. Ale nijak kvůli tomu nešílím a zuřivě nesjíždím všechny e-shopy v Evropě a přilehlém vesmíru. Prostě buď mi ta lahev byla souzena, a proto ji mám. Anebo nebyla a tak ji nemám. Kvůli tomu se nehroutím. Navíc na světě je tolik dobré whisky, kterou flippeři ještě neobjevili, že je stále co pít. A i kdybych ode dneška nekoupil jedinou lahev whisky, díky svým zásobám (cca 5.000 lahví) mám nadosmrti co pít.

Je v oblasti whisky něco, co tě v poslední době opravdu zaujalo?

Jak jsem teď říkal – to šílenství kolem investování do whisky. Nepřestává mi fascinovat, kolik jsou lidi schopni dát za více či méně obyčejnou whisky a vyšponovat její cenu do nesmyslných výšin. A z celkem pitelné whisky se najednou stává drahokam, který je zamčený za padesáti zámky a který už zřejmě nikdo neochutná.

Jaká je tvá oblíbená palírna (napříč světem)?

Je jich více. Každá je něčím zajímavá, něčím výjimečná. Asi každý, kdo mne zná, ví, že moje srdeční záležitosti jsou palírny Bruichladdich, Balvenie, Tullamore, Macallan. Každá z jiného důvodu, ale prostě jsou. Je to samozřejmě dáno i tím, že znám prakticky všechny lidi, co za těmito palírnami stojí, a mám s nimi nadstandardní přátelské vztahy. Ale tak to prostě je.

Máš nějakou láhev, na kterou si i po letech vzpomeneš jako na něco výjimečného?

No o některých bych už musel mluvit v minulém čase, protože jsem je prostě vypil. A něco samozřejmě jsou neexistující lahve, ale vzorky ze sudu. A samozřejmě je to dáno i situací, kdy a s kým jsem třeba danou lahev či vzorek pil. Ale z těch, které mi skutečně utkvěly v paměti, jejichž aroma a chuť či spíše pocit, jaký jsem u nich měl, si doteď vybavím, to jsou například Balvenie 50 let, Dalmore Trinitas 64 let, staré Macallany, Glenfiddich 43 let (vzorek ze sudu – dokončení v sherry Oloroso), Octomore 10 let v sudu po Chateau Petrus (vzorek ze sudu), a mnoho dalších. Ony se najednou začínají z té paměti objevovat další a další vzorky, o kterých vím, že nezmínit je, by byl hřích. Ale tolik místa tady není.

Jaká whisky nesmí chybět u tebe doma nebo ve tvém oblíbeném baru?

Tak na baru mám nějakých 900 vzorků a prakticky všechny jsem ochutnal. A to nemluvím o těch, které už na poličce nejsou, protože jsem je prostě vypil. Ale řekni, které ze svých dětí máš nejraději? Stejné je to s whisky. Ale kdybych si měl obecně vybrat, určitě jsou to whisky plnění ze 70. a 80. let. A je jedno, zda blend či single. To je totiž doba, která mi na whisky neskutečně baví, a proto tyhle whisky cíleně kupuji a mlsám.

Máš nějaký oblíbený koktejl na bázi whisky?

Boulevardier, Penicilín a One on the Rout 😉

Máš nějaké oblíbené párování whisky s jídlem?

Whisky a sushi

Máš nějaké plány do blízké budoucnosti, o které by ses s námi mohl podělit?

Já jich mám. Asi největší plán je přežít tuhle podivnou dobu. A u whisky? Rozjet co nejvíce virtuální klub Whisky&You a konečně najít čas a sednout si k několika tisícům záběrů z palíren, které jsem v nich za léta natočil, a postupně z nich sestříhat jednotlivá krátká videa (i když pravda, u některých to bude, díky době pořízení, spíše historický dokument).

Je ještě něco, čeho bys chtěl v oblasti whisky někdy dosáhnout?

Abych whisky svět přiblížil co nejvíce lidem a bych v nich vzbudil lásku k tomuto pro mne nejkrásnějšímu nápoji. Protože, jak často říkám: „Všichni lidé milují whisky. Jen někteří to ještě neví…“.

Děkuji ti Václave za rozhovor. Už se těším, až se zase sejdeme u skleničky.


Čtěte také:

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.