Nejen o whisky s Petrem Křenkem
Dnes Vám přinášíme rozhovor se zakladatelem oblíbeného whisky festivalu v Malé Morávce Petrem Křenkem. Dozvíte se jak přišel k nápadu pořádat whisky festival i jaké jsou jeho oblíbené whisky.
Ahoj Petře.
V první řadě bych Ti rád poděkoval za rozhovor. Mohl by ses pro naše čtenáře v krátkosti představit?
Jsem pán, „co už něco pamatuje“ – ročník 1951. Prakticky celý svůj dospělácký život jsem pracoval v hornictví. I když, od roku 1993 pracuji sám na sebe. Do začátku letošního roku jsem byl ženatý, teď jsem vdovec. Mám dvě děti (dceru a syna), tři vnuky a jednu vnučku. Posledních čtyřicet let žiju v Krnově.
Whisky, zejména skotská sladová, mě začala zajímat od chvíle, kdy se do Československa začala po roce 1989 dovážet. Dodnes si pamatuji dvě láhve z počátku. Laphroaig 10 YO, zakoupenou v Krnově v Prioru a Springbank 32 YO, koupenou v pražské Kotvě. Aniž bych posledně jmenovanou okoštoval, něčím mne tato značka uhranula.
Opravdový zlom nastal po prvním poznávacím zájezdu do Skotska. Tehdy jsme navštívili nejmenší palírnu skotské sladové whisky Edradour. Podruhé to byla klasika Glenfiddich. A ještě, tuším, že při posledním zájezdu tohoto druhu, irská Bushmills.
Poté už zásadně individuální turistika po Skotsku a jeho palírnách. A zásadně po vlastní ose. V roce 2007 jsem si zaplatil a absolvoval Springbank Whisky School, jako první Čech.
Jsi otcem každoročního Whisky festivalu v Malé Morávce. Mohl bys nám tuto akci blíže představit?
Whisky Festival, jenž se letos konal po osmé, je akce, jejímž mottem je „Whiskaři whiskařům“. Tím je řečeno vše. Základem je téměř stoprocentní nezávislost na velkém byznysu. Výjimkou jsou panáky na uvítanou a „zawhiskování“.
Všechny láhve na Whisky baru a na „setkáních“, mezi 400 až 500 značkami, nerad tomuto druhu sešlosti říkám masterclass, jsou z mých zásob. Jednotlivá setkání jsou moderována/vedena vždy whiskařem z našich řad, který někde byl, něco zajímavého viděl a zažil, případně o whisky „něco“ ví. A hlavně, je pro whisky zapálený, není to pro něj byznys.
Dalším, podstatným rysem je, že se, během dvou dnů konání, nikam nespěchá, není nutno koukat na hodinky. Čas a tempo degustování whisky, povídán s přáteli, vycházky do okolí, si každý diktuje sobě sám. Vše je každoročně doprovázeno uvítacím skotským obyčejem, výukou skotských tanců a živým hudebníkem. Letos program, a dle mého soudu úspěšně, doplnila aukce. Setkání a okénka jsou třešničkami na dortu.
Jak tě vůbec napadlo začít v naší zemi pořádat festival zasvěcený whisky?
Pořádat whisky festival? Nevím, zda mne to napadlo, spíše bych řekl, že se to jaksi mimovolně „událo“ po debatách na Netharově fóru. Kdysi jsem tam napsal, že pro setkání více lidí nad whisky, mám zásob dostatek jen by to chtělo najít vhodné místo, tak pro třicet lidí s ubytováním a stravou na den, dva. Takové jsem napoprvé našel v Karlově. V pártystanu nás od země zábly nohy, ale to nebylo to nejhorší. A tak jsem „změnil lokál“. Byl to takový pokusný balonek.
Na chatě Kopřivná, dnes už hotelu, jsem jako pořadatel našel zcela vyhovující zázemí. Vše, co k našemu setkání, zhruba 230 návštěvníků, potřebujeme. Že výše napsané platí i pro návštěvníky, o tom svědčí rezervace ubytování rok dopředu.
Můžeš už nám prozradit, co za novinky chystáš pro další ročník?
Co chystám za novinky na příští ročník prozradit nemohu. Ještě to totiž stoprocentně nevím. Chtěl bych, a na tom už se pracuje, setkání s Adelphi a Compass Box, taky nekomerčně zapřáhnout Vaška Routa… No a další? Život nám do cesty určitě něco včas přihraje. A nákupy na bar už začaly. S okénky si starosti nedělám vůbec, určitě se něco zajímavého naskytne. Letos se s úspěchem, a dovolím si tvrdit, nečekaně velkým, setkala whisky aukce. Už teď vybírám, co zajímavého se bude dražit příště.
Teď odbočíme od festivalu.
Rád bych se Tě zeptal na tvůj pohled na současný stav skotské whisky. Patříš ke skupině lidí tvrdících, že už bylo lépe, nebo se ti líbí, kam vývoj v tomto odvětví směřuje?
Nejen pokud jde o whisky, život přináší stále něco nového, i když mi to rozum někdy nebere, kam se řítíme? Nicméně o whisky obavy nemám. Jako všechno, je to dnes velký byznys. Ale pořád je to pití o vysokém standardu, z ryze přírodních surovin. Nic umělého, na rozdíl od některých taky inovátorů, mají whisky inovátoři celkem svázané ruce, ale vědí kudy na to.
Jiná otázka je, jaký kolotoč spouštějí, kolem svých, vesměs kvalitních produktů, zejména sladových whisky, firemní marketéři a účetní, tlačení akcionáři v honbě za ziskem! Pro nás, milovníky whisky, to chce, jenom zapřáhnout vlastní selský rozum. Výběr dobrot je, oproti minulosti, neskutečný a nekončí!
Můžeš o nějaké palírně říci, že je tvoje nejoblíbenější?
Jednoznačně Springbank. A důvodů je více. Je jedna z mála, ne-li jediná, kde peníze nejsou až na prvním místě, kde na začátku procesu najdete ječmen, skotský samozřejmě, a na konci je v lahvích zralá skotská sladová. A mohl bych snášet mnoho dalších důvodů. Celá ta palírna je ODD (original,distinct, defiant). Dělá whisky poctivě, k tomu nádavkem většinou velmi dobrou.
Máš nějakou láhev, na kterou si i po letech vzpomeneš jako na něco výjimečného?
Jako na výjimečné si vzpomínám na svoji první Springbank 21 YO (první stáčení) a rovněž Lagavulin 21 YO (také první stáčení). Za mne jedna báseň! Nezapomenutelná je rovněž míchaná Black Bull 30 YO, za kterou už je navíc krátký „příběh“. Také Highland Park 40 YO, ale to už je v kontextu celkové ochutnávky při návštěvě této palírny.
Zapomenout samozřejmě nemohu na ty whisky, o jejichž lahvování jsem se přičinil: GlenDronach 1991, SC # 1706, 21 YO, pro klub 12 Men Of Tyne, BenRiach 1999, SC # 90116, 13 YO, pro Whisky Festival 2013 a Springbank 1990, SC # 591, 25 YO pro Whisky Festival 2016. Nejen, že to jsou skvělé whisky, ale zároveň je provázejí nevymyslitelné velmi košaté „příběhy“, jež se s nimi pojí. Takže na ně nezapomenu, dokud mi paměť bude sloužit.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně zdaru do dalších ročníků.
Autor fotek z festivalu je https://www.studiofranc.cz/.