Prohibice v USA – část 1.
Při pátrání v historii lidstva bychom jistě našli mnoho milníků, které svým významem rozdělily dějiny na dobu „před“ a dobu „po“. A nemusí nutně jít jen o bitvy a války. Mezi takové milníky se nepochybně řadí narození významných osobností, objevy, vynálezy či jen prostě vyřčené myšlenky. Pokud stejně přistoupíme k historii alkoholu, konkrétně k historii americké whiskey, je takovým milníkem událost, o níž jsem přesvědčen, že každý z nás o ní aspoň jednou slyšel. Událost, o které přesně platí výše uvedené „před“ a „po“. Událost, která svým přesahem mnohé vypovídá o dějinách Spojených států amerických. Ikonické období, jež ovlivňovalo a stále ovlivňuje vývoj whiskey průmyslu v USA.
Pojďme spolu zbořit některé mýty, oprostěme se od romantických představ a sympatií, které máme především díky literatuře a filmu s touto dobou spojeny, a v duchu principů této doby na ni zkusme nahlédnout střízlivě. Pojďme si převyprávět celý příběh prohibice, která dokáže i dnes, více než sto let od jejího uzákonění, fascinovat.
Prohibice
Jak jste se mohli dočíst v úplně prvním článku o historii americké whiskey (můžete se začíst zde), první prohibice na území USA byla vyhlášena v Georgii v roce 1735, trvala sedm let a vztahovala se tehdy především na prodej rumu. Obchod s alkoholem byl zakázán také v roce 1841 ve státě Maine, což se během následujících čtyř let rozšířilo v dalších dvanácti státech (roli hrál strach z přistěhovalců). Úřady však nebyly schopny vynutit si dodržování těchto zákonů. Jakými krůčky se ale došlo k oné nejproslulejší prohibici, trvající téměř čtrnáct let?
Role křesťanského hnutí střídmosti
Od dvacátých let 19. století probíhala čilá osvětová protialkoholická činnost, jež byla ovlivněna protestantskou vírou a neorepublikánskými myšlenkami, pro které byla typická střídmost, zdrženlivost a bezúhonnost. Zastánci prohibice (tzv. drys, povětšinou protestanti z Jihu) a její odpůrci (tzv. wets, katoličtí přistěhovalci z Evropy na východě USA) proti sobě často vystupovali, je ale pravdou, že kolem roku 1830 průměrný Američan zkonzumoval dvě lahve kořalky za týden. V USA se zkrátka vždy konzumovalo mnoho alkoholu, a to i proto, že byl levnější než čaj nebo káva. Pověstné semínko prohibice bylo zasazeno padesát let před jejím uzákoněním a to puritánským abstinenčním hnutím (jež v roce 1869 založilo prohibiční stranu, Prohibition Party, a vstoupilo tak na pole politiky) a Ženskou křesťanskou unií za střídmost (Women’s Christianity Temperance Union – WCTU) a její odhodlanou prezidentkou Frances Willardovou.
V roce 1874 zahájila ve Spojených státech první vlnu střídmosti, během níž vyšly do ulic početné skupiny žen, které organizovaly demonstrace, obléhaly nálevny, zpívaly žalmy a četly proklamační texty proti „démonu alkoholu“. Jejich úsilí se do jisté míry nelze divit. Existovalo mnoho smutných příkladů alkoholismu, kdy muži často utápěli celé týdenní mzdy v alkoholu, místo aby zajistili své rodiny. Mnohé z žen a dětí zažily hlad, špatné životní podmínky a fyzické týrání.
Frances Willardová se narodila v Churchville v New Yorku v roce 1839. S rodinou se přestěhovala do Wisconsinu, kde se v deseti letech slavnostně zavázala se svou starší sestrou ke střídmosti („Abychom uhasili naši žízeň, vždy přineseme studenou vodu ze studny nebo z pramene; tak tady slibujeme trvalou nenávist vůči všemu, co nás může opít.“).
Její přístup byl ve své podstatě mírumilovný, ale to samé už nelze říci o Carry Amelii Mooreové, jedné z jejích nejfanatičtějších žáků. Carry (někdy také hláskovaná jako Carrie) se narodila v Kentucky, v srdci bourbonu, v roce 1846. Po nešťastném sňatku s lékařem a alkoholikem Charlesem Gloydem, který se jen měsíc po svatbě dokázal upít k smrti, se Carry přestěhovala do Kansasu. Tam se setkala a provdala za právníka Davida Nationa. Její nové jméno se mělo stát zdrojem strachu pro mnoho hostinských. Carry Nation nešířila své evangelium zrovna dvakrát umírněně. Byla doslova na křížové výpravě v rámci svého náboženského fundamentalismu. Vzala na svá bedra boj proti samotnému Ďáblu a podle vlastního uvážení mluvila s Bohem, Ježíšem, Duchem svatým a řadou učedníků. Její názor na muže byl navíc silně vyhraněný („Muži jsou nikotinem nasáklí, pivem potřísnění, whiskey promazaní, červenoocí ďáblové.“).
V roce 1899 Carry Nation nasměrovala svůj vůbec první útok a to na salón Mort Strong ve svém rodném městě Medicine Lodge v Kansasu. Mort Strong sice dostál svému jménu a Carry tak byla bez řečí vyhozena, ale už o několik týdnů později, jako přímý důsledek jejích projevů, byly čtyři ze šesti salónů ve městě uzavřeny. Carry Nation byla posílena stabilně rostoucí silou hnutí střídmosti – názorovou vlnou, která se šířila po Spojených státech, Kanadě a Evropě (zejména Skotsku, Anglii a Irsku). V únoru 1900 se její tažení stalo agresivnějším a byla to ona, kdo kladivem zničil lékárnu, a to jen proto, že prodávala brandy.
Při jednom z jejích útoků v roce 1901 použila malou sekerku, nástroj, který se stal jejím symbolem. Její moc rostla a ona dále pokračovala ve své misi, kdy byla ochotna cestovat až do Kalifornie a New Yorku. Mezi lety 1900-1910 byla třicetkrát zatčena, ale pokuty dokázala vždy zaplatit z peněz vybraných na přednáškových turné. Shromažďovala kolem sebe velké množství posluchačů, kteří byli poháněni jejími ohnivými projevy, a to až do její smrti 9. června 1911, kdy podlehla mrtvici.
Veřejné osobnosti podporující zákaz
Náboženská horlivost nebyla jedinou inspirací pro prohibici. Ta totiž měla své zastánce také ve veřejné a politické sféře. William Jennings Bryan, politik, který byl na počátku dvacátého století jmenován ministrem zahraničí ve správě Woodrowa Wilsona, byl jednou z nejvýznamnějších politických osobností, které se přidaly na stranu prohibice. Svou podporu podmínil jedinou podmínkou. Během státních večeří nebude mít povinnost podávat alkoholické nápoje, místo toho hostům nabídne vodu a hroznovou šťávu.
Pokud šlo o prohibici, Bryan původně prosazoval svobodnou volbu pro každý stát, ale postupem času byl přesvědčen, že jediným řešením je celostátní zákaz alkoholu. Po třicet let byl jedním z nejpopulárnějších řečníků v zemi zabývajícím se tématem abstinence. Protialkoholické kázání zaměřil na venkovské oblasti: tzv. kukuřičný pás (Corn Belt), bavlněný pás (Cotton Belt) a tabákový pás (Tobacco Belt). V těchto oblastech našel jeho odkaz proti „démonu alkoholu“ úrodnou půdu. Během třicetidenního turné se mu podařilo získat neuvěřitelných 400 000 dolarů pro Ligu proti nálevnám (Anti-Saloon League) a bez problémů také zaplatil 11 000 dolarů na pokrytí svých cestovních výdajů.
Když Volsteadův zákon vešel v roce 1920 v platnost, z Bryana se stala už jen marginální postava. Stál na okraji a sledoval, jak se jeho země topí v orgiích chlastu, korupce a zločinu. Zemřel na zástavu srdce v roce 1925.
Na počátku dvacátého století se ve výraznou postavu boje proti alkoholu vyprofiloval i Billy Sunday, bývalý úspěšný hráč baseballu, který ke křesťanství konvertoval někdy kolem roku 1890. Byl to skutečný showman, který narozdíl od Bryana mluvil jazykem obyčejných lidí. Jedním z jeho často opakovaných hesel bylo „I’m going to knock John Barleycorn out of the box“ (John Barleycorn byl symbolickou postavou ztělesňující obilí a veškerý alkohol z něj vyrobený). Jen den před nabytím účinnosti celostatátní prohibice, 16. ledna 1920, provedl Billy Sunday svůj poslední výstup, předstíraný pohřeb Johna Barleycorna.
I svět boxu, měl svou postavu, která bojovala proti alkoholu. V roce 1892 prohrál John L. Sullivan přezdívaný Boston Strong Boy zápas o titul v těžké váze s Jamesem J. Corbettem. Po neúspěšném zápase hledal útěchu v pití alkoholu, ale brzy činil pokání a také konvertoval ke křesťanství. Hnutí střídmosti ho okamžitě představilo jako příklad někoho, komu alkohol téměř zničil život.
Cesta k uzákonění prohibice
Za soubojem odpůrců a zastánců prohibice můžeme ve skutečnosti nalézt souboj odlišných kultur. Mezi lety 1892-1920 přicestovalo jen přes newyorský Ellis Island více než 12 milionů lidí z nejrůznějších koutů světa a tak se Američané dostávali do opozice vůči přistěhovaleckým menšinám. Prohibicionisté tak skrze zdvořilý boj proti alkoholu bojovali proti přílivu přistěhovalců, kteří měli ve svých kulturách zcela odlišný postoj k pití alkoholu. Dělníci pocházející z těchto menšin se sdružovali ve výčepech a nálevnách, což přispívalo k další třecí ploše mezi oběma tábory.
Přestože se o prohibici hovoří jako o Volsteadovu zákonu (Volstead Act), nejvýznamnějším autorem tohoto právního předpisu byl Wayne Wheeler, prohibicionista z Ohia, který od roku 1893 loboval za „vysušení“ Ameriky. Obratný manipulátor spojoval pokrokové ženské hnutí, velké průmyslníky a ty skupiny, které nenáviděly přistěhovalce. Prohibicionisté tak byli na rozdíl od odpůrců prohibice, kteří jen dál poklidně pili, dobře organizovaní a stejně tak dobře si uvědomovali zásadní fakt. Daň z alkoholu v té době činila až 40% příjmů vlády USA a pokud tak chtěli dosáhnout svého cíle, museli najít jiný zdroj příjmů, protože vláda by jinak neměla dost peněz na provoz.
V roce 1913 takový zdroj vytváří přijetí 16. dodatku, který zavádí trvale daň z příjmů. Wheeler neváhá a využívá situace. Federální vláda totiž neměla příliš pravomocí regulovat obchod v rámci jednotlivých států a tak byl nutný dodatek k ústavě. Wheeler začíná prosazovat změnu nikoliv v rámci jednotlivých států, ale právě prostřednictvím dodatku v rámci ústavy. Ten sice mělo být velmi těžké prosadit, pokud by se to však povedlo, bylo by takřka nemožné ho zrušit (do té doby nebyl žádný dodatek ústavy zrušen).
O rok později, kdy se vítězství nad alkoholem stále zdálo být nesplnitelným snem, vypukla 1. světová válka. Ta výrazně napomohla k prohibici, protože v USA během jejího trvání výrazně sílily antiněmecké nálady, s čímž se potýkala nejedna pivovarnická nebo lihovarnická společnost vedená původně německými přistěhovalci. Na konci roku 1916 přijalo vlastní prohibiční zákony už sedmnáct států, k prosazení dodatku k ústavě o zákazu alkoholu však bylo potřeba šestatřicet států. Těsně po skončení války, 16. ledna 1919, se tímto státem stala Nebraska, která ratifikovala 18. dodatek (The Eighteenth Amendment). Prohibice je tak federálně uzákoněna.
V červnu 1919 navrhl Andrew J. Volstead radikální zákon, který by otřásl americkou ekonomikou. Později téhož roku prošel sněmovnou i Senátem (28. října 1919), navzdory vetu ze strany prezidenta Woodrowa Wilsona, a 17. ledna 1920, podle podmínek rok od ratifikace Nebraskou, vstoupila prohibice v platnost, což znamenalo zákaz výroby, prodeje, dovozu nebo přepravy alkoholu (nad 0,5%), s několika výjimkami, jako byl třeba alkohol používaný k léčebným účelům nebo obřadní víno používané pro církevní účely. Ve skutečnosti však nikdy nebylo zakázáno alkohol pít…
Jaké byly důsledky zavedení prohibice? Jak se během ní Amerika proměnila? Co vedlo k jejímu zrušení a jaké následky prohibice přinesla? To se dozvíte za dva týdny v druhé části článku.
Cheers!
