Jack Daniel’s
Při minulé návštěvě americké whiskey palírny jsme se museli přesunout přes dva a půl tisíce kilometrů na západ. Nyní prakticky totožnou vzdálenost musíme urazit zpět na východ. Naším cílem však nebude žádná z palíren v Kentucky. Z palírny High West v Utahu totiž směřujeme do Tennessee. A když se řekne mezi whisky milci Tennessee, prakticky okamžitě vyvstane na mysli dvouslovný název nejznámější značky whiskey z USA a dost možná také vůbec nejznámější značky whisky na světě.
Ano, je to tak. Dnes přichází na řadu palírna a značka, která je mnohdy (mylně) vnímána jako synonymum pro to, co je whiskey ze Spojených států amerických. Nacházíme se v Lynchburgu, městečku na jihu Tennessee. V městečku, které je známé na celém světě.
Jack Daniel’s. Dvě slova, skoro až magicky znějící. Vezměte jed na to, že pokud kdokoliv z vašeho okolí jinak o whisky ani nezavadí, spolehlivě bude vědět, čím je a odkud pochází tato slavná značka. Značka, která vydává celou řadu limitovaných edic, plnění s nejrůznějšími sběratelskými předměty, ale také likérů, za kterými však ti méně znalí vidí automaticky whiskey, aniž by si byli vědomi, že s ní to má jen pramálo společného.
Určitě by se dalo hodiny a hodiny diskutovat nad tím, jak propracovaný systém marketingu tato značka má, kde je její skutečné místo v rámci světa whisky nebo zda-li je to opravdu pouze pití vhodné na míchání s jinou veleslavnou americkou značkou nealkoholického nápoje černé barvy. Tyto diskuze nechť klidně započnou, ale bylo by správné si o této značce, jež je do jisté míry fenoménem a ikonou, nejdříve něco povědět. Až dočtete, schválně si položte otázku, jestli jste o ní některé informace věděli.
Historie
Tentokrát naše putování v historii nezačneme tím, že palírna byla zbudována na místě jiné nebo že značka jako taková byla odněkud „přivezena“. Na počátku totiž stojí muž, jež této značce vtiskl i její jméno. Jasper Newton Daniel, známý jako Jack. Ten se narodil v roce 1848 (podle některých zdrojů 1850) a jeho předci, dědeček Joseph „Job“ Daniel a babička Elizabeth „Bettie“ Calaway, pocházeli ze Severního Irska a ze Skotska a v Americe se usadili v oblasti Severní Karolíny. Jeho otec Calaway Daniel měl deset potomků z manželství s Lucindou Cook Daniel, přičemž Jack byl nejmladší z těchto dětí. Po smrti matky v roce 1849 si Calaway Daniel vzal Matildu Van Zandt a měl další dvě děti. Otec zemřel v roce 1863 v důsledku zápalu plic při vojenské službě pro Konfederační státy během Americké občanské války. A jelikož Jack svou macechou doslova opovrhoval, utekl ve svých patnácti letech z domova a v podstatě se tím postavil na vlastní nohy (pro zajímavost měřil kolem 160 centimetrů).
V tomto období se ho ujal zbožný luterán reverend Daniel Call, který zároveň pálil v Louse Creek whiskey a tak od něj mohl Jack čerpat první poznatky. Call poté bojoval v občanské válce a po návratu si musel díky své ženě a komunitě luteránů vybrat mezi whiskey a náboženstvím. Vyhrála víra a tak Jack převzal celou palírnu. Během této doby se veškeré každodenní činnosti a obchodní triky učil také od afroamerického otroka Nathana „Nearesta“ Greena (1840-1890), který v podstatě zastával funkci master distillera a v palírně zůstal i po emacipaci na konci občanské války. Když se Jack stěhoval pryč z Louse Creek, odcházeli s ním i Nearestovi synové George a Eli.
Jack koupil pozemky se starou palírnou Eaton v Cave Springs, kde se palírna nachází v současnosti, což je zhruba pět mil od místa, kde se narodil. Kousek od palírny vyvěrá z podzemí pramen, který palírna využívá. Vápencové podloží vodu zbavuje železa, zároveň ale přidává hořčík a vápník, což činí vodní zdroj o to cennějším. V roce 1875 Jack založil a zaregistroval legální palírnu whiskey (někdy uváděný rok 1866 je přinejmenším zpochybnitelný, byť v roce 2016 značka slavila 150. výročí a činí to z ní nejstarší registrovanou palírnu v USA).
V roce 1897 začala značka používat typickou hranatou láhev se čtyřmi stranami, tenkrát však ještě se zelenou etiketou. Podle Jacka mělo jít o symbol integrity a čestnosti, pravdou však je, že tímto krokem se výrazně odlišil od konkurence. Láhev byla velmi snadno zapamatovatelná a to se při obchodování přece jen hodí. Perličkou také je ono známé označení „Old No. 7“, které se vyjímá na každé klasické láhvi s černou etiketou. Tak schválně, víte, proč je vlastně uváděno na láhvi? Pokud ano, zřejmě jste zaslechli příběh, kdy mělo jít o v pořadí sedmý recept na whiskey, který Jack Daniel zkoušel. A právě s ním byl spokojený. Jenže pravda je docela jiná. Ve skutečnosti bylo toto číslo Jackově palírně přiděleno pro vládní registraci. Šlo totiž o palírnu č. 7 v distriktu č. 4 tehdejších Spojených států. A i když se v jednu chvíli toto označení změnilo na č. 16 v distriktu č. 5, značka už zůstala díky své pověsti u původního značení.
Obrovský nárůst popularity získala značka v roce 1904, když získala zlatou medaili za nejlepší whisky na světové výstavě v St. Louis. Zároveň však šlo o období, které díky sílícímu hnutí za střídmost nebylo Jackově whiskey příliš nakloněno. Jelikož se Jack nikdy neoženil a neměl ani děti, přivedl do palírny své synovce. Sestra Finnety Josephine „Jossie“ Daniel Motlow spolu s manželem Felixem „Stump“ Motlowem měli dva syny. Lemuel Oscar „Lem“ Motlow (1869-1947) řídil obchodní stránku palírny a protože byl velmi zručný, brzy vedl veškeré účetnictví. Jesse Butler „Jess“ Motlow (1897-1957) měl pak na starosti výrobu a destilaci, zpočátku pod Jackovým vedením. V roce 1907 už Jack předal palírnu svým synovcům naplno, a zatímco první jmenovaný provozoval palírnu dalších čtyřicet let, druhý jmenovaný byl přes třicet let hlavním destilatérem.
Blížila se však bouře. V roce 1910 byl v Tennessee schválen státní prohibiční zákon a i když jej Lem Motlow napadl u Nejvyššího soudu Tennessee, nedokázal dalším událostem zabránit. Sám Jack Daniel zemřel v roce 1911 na otravu krve. Legenda praví, že byla způsobena zlomeninou palce na noze, když Jack jednoho rána nemohl otevřít svůj trezor, který pořádně nakopl. Ať už to ale bylo jakkoliv, Jack se nedožil přesunu společnosti do St. Louis v Missouri a do Birminghamu v Alabamě. Whiskey se tu však příliš nedařilo a když v roce 1920 začala prohibice platit plošně, značka přestala produkovat. A i přesto, že plošná prohibice přestala platit v roce 1933, státní prohibice zůstala v platnosti, což znemožňovalo znovuotevření palírny. Lem Motlow, který se mezitím stal senátorem za Tennessee, proti těmto lokálnějším prohibicím bojoval a výsledkem bylo mj. to, že v roce 1938 došlo k obnovení výroby.
V roce 1941 nastupuje na pozici master distillera Lemuel „Big Hide“ Tolley (1898-1980), který se držel odkazu a tradic svého prastrýce. Palírna pak mezi lety 1942 až 1946 vůbec nevyráběla kvůli omezení výroby whisky v důsledku druhé světové války. K obnovení výroby došlo v roce 1947. Právě v této době se díky herci Jackie Gleasonovi seznamuje v jednom z newyorských barů se značkou Jack Daniel’s opravdová hvězda Frank Sinatra. Ten ji v jedné ze svých show označuje za „nektar bohů a nejlepší chlast na světě“, což značce zajistilo raketové zvýšení prodejů. Říká se, že když Sinatra v roce 1998 umřel, byl pohřbený s lahvičkou Jacka Danielse v levé kapse saka tak, aby mu byla stále u srdce.
Značka byla v roce 1956 prodána společnosti Brown-Forman Corporation. Čtvrtým master distillerem se stal Jess Camble, kterého v roce 1966 vystřídal Frank „Frog“ Bobo (1929-2020), který značku provedl obdobím růstu a například zvýšil počet destilačních přístrojů ze dvou na pět. Ty pracovaly sedm dní v týdnu. V roce 1988 jej střídá James Howard „Jimmy“ Bedford (1940-2009). Ten spolu se senior master distillerem společnosti Brown-Forman Lincolnem Hendersonem vytvořil plnění Gentleman Jack (1988) a Jack Daniel’s Single Barrel (1997). V roce 2008 nastoupil na pozici master distillera Jeff Arnett (1978), jenž stvořil ony proklínané likéry na bázi whiskey a také žitnou Single Barrel Rye. V roce 2020 ho vystřídal vnuk Franka Boba Chris Fletcher, který vstoupil na scénu s tím, že chce zachovat tradice a hodnoty značky, ale také by ji rád zatraktivnil a nebál se experimentovat. Kromě jiného se pod jeho vedením začalo schylovat k vydání single malt whiskey, což bylo ještě před pár lety těžko představitelné. Po plněních Bonded a Triple Mash se ale příští léto přesně tohle stane a do rodiny Jacka Danielse přibude právě i jednosladová whiskey.
Z výroby
I přes samozřejmou modernizaci veškerých výrobních postupů, v palírně je způsob rmutování, destilace, filtrace přes dřevěné uhlí nebo zrání v podstatě neměnný. Základní mashbill tvoří 80% kukuřice, 12% sladového ječmene a 8% žita. Kukuřice a ječmen pocházejí z USA, žito může být původem i z Kanady. Obiloviny jsou skladovány ve velkých silech (osm na kukuřici, dvě na ječmen a dvě na žito).
Jak už bylo zmíněno, velmi důležitou úlohu tu hraje voda. Ta díky přirozené filtraci vápencovým podložím postrádá hořkost a je velmi hladká. Není pomáháno žádnými přidanými enzymy a v palírně se využívá metody sour mash.
V palírně je 64 fermentačních nádrží. Ano, není to omyl. Tyto obrovské nádrže o objemu 40 000 galonů zkrátka musí dopomoci k uspokojení poptávky. Značka používá, jak už bývá v Americe zvykem, vlastní kmen kvasinek.
V palírně je k destilaci pět kolonových přístrojů, přičemž ty jsou schopny produkovat přes 25 000 galonů spiritu denně. Spirit poté proudí do velkých nádrží naplněných dřevěným uhlím. Přes tři metry vysoká vrstva tohoto zrnitého a stlačeného uhlí zajistí hladký a velmi jemný charakter výsledné whiskey. Tento proces, zvaný Lincoln County Process nebo charcoal mellowing, trvá 3-5 dní. Pro úplnost dodejme, že dřevěné uhlí pochází z pomalého spalování dřeva javoru cukrového.
Značka používá několikapatrová skladiště, ve kterých jsou uloženy nové sudy z amerického dubu. Má také své vlastní bednářství, které se o kvalitu těchto sudů stará.
Palírna má nádherné návštěvnické centrum, které každoročně navštíví desetitisíce návštěvníků. Konzumace alkoholu je zde ale zakázána a to kvůli prohibičnímu zákonu, který ještě stále nebyl zrušen. Jedinou výjimku tvoří prodej whiskey v palírně a návštěvnickém centru.
Základní řada
Značka produkuje nespočet limitovaných a speciálních stáčení. Lze se snadno domnívat, že minimálně jedno vám prošlo rukama nebo jste o nějakém aspoň slyšeli, četli. Základní řadu ale v podstatě tvoří tři plnění. Jack Daniel’s Old No. 7 je to nejtypičtější a nejklasičtější plnění. Klasická černá etiketa, 40% alkoholu. Dalším je Jack Daniel’s Gentleman Jack. Whiskey zrající 4-6 let se 40% alkoholu a vycházející vlastně z prvního uvedeného. Rozdíl je však v tom, že whiskey u tohoto plnění prochází filtrací přes dřevěné uhlí dvakrát. Poprvé po destilaci, podruhé po procesu zrání před plněním do lahví. Třetím je pak Jack Daniel’s Single Barrel se 45% alkoholu. Whiskey pocházející z omezeného množství sudů, která je už o poznání robustnější.
Tipy
Jaký vám dát tip u značky, o kterou, pevně věřím, aspoň jednou v životě každý z nás zavadil? Ochutnejte nová plnění. Ta starší totiž budete mít s nevětší pravděpodobností ochutnaná a tak jsou na řadě ta nová. Pokud však máte mezery i v těch klasických, určitě stojí za to rozšířit si obzory a poté přejít k novým kouskům.
Stejně to uděláme i v recenzi, která bude následovat za dva týdny. Podíváme se na zoubek dvěma plněním ze základní řady a zároveň se zkusíme plnění nejnovější, tedy Bonded a Triple Mash.
Značku z Tennessee je velmi snadné příkře odsoudit jako něco, co pro nás nemá smysl. Jako něco, co se veze na neutichající módní vlně. Jako něco, co je víc životní styl než podstata whisky. Je však na místě zdůraznit, že značka si v čase svou pozici budovala a není to záležitost několika málo let. Je za ní dlouhá historie a i tak obrovský kolos, jakým Jack Daniel’s v současnosti je, neměl vždy na růžích ustláno. Značka se však dokázala vždy zotavit a zároveň poskytnout to, co od ní její horlivý zákazníci vyžadovali nejvíce. Dobrou whiskey.
To, jak se značka mění především v posledních letech (a jak se bude, možná, měnit i v těch následujících), určitě stojí za pozornost a v mých očích není na škodu, že i tak tradiční brand, jakým je tato whiskey z Tennessee, pošilhává po kategorii single malt whisky. Ať už jde více či méně o dobře promyšlený krok nebo kalkul, je to svým způsobem mrknutí na výrobce skotské jednosladové. Kategorie single malt totiž už ve Spojených státech nějakou dobu existuje, jen zapojení značky Jack Daniel’s na to dává definitivní razítko. Mají se Skotové bát? Nemyslím si. Máme se těsit? Doufám.
Cheers!
Čtěte také:
Odběr novinek: